Parkoviště a muzeum
Na začátku roku 1931 se portugalský architekt Rogério de Azevedo ocitl na rozcestí. Vydavatelství novin Comércio do Porto mu zadalo zakázku na výstavbu budovy parkoviště vedle svého nově otevřeného sídla v historickém centru Porta.
Bezpochyby šlo o dobrou zprávu, protože Azevedo byl spoluautorem nového sídla deníku. Nicméně tento dar byl skutečnou výzvou, protože funkce budovy vydavatelství a funkce parkoviště nemohou být odlišnější. Jedna potřebovala kancelářské prostory a strojní haly, zatímco druhá měla zjevně sloužit k parkování vozů. Navíc sídlo sdělovacího prostředku má být přeci jen reprezentativní budovou, imagí společnosti a ikonou. Fasáda má městu ukazovat důležitost informací. Oproti tomu parkoviště... přesně tak, slouží k ukládání automobilů. Jak to udělat, aby jedno dílo nekonkurovalo druhému? Jak to měl architekt zvládnout, aby fasáda nepřišla o důstojnost? Ano, ocitl se na rozcestí.
Comércio do Porto. Typický neon na fasádě budovy obnovila v r. 2021 společnost Saba, která také zorganizovala slavnostní akci k připomenutí odkazu architekta Rogéria de Azevedo.
Rogério de Azevedo se tehdy rozhodl jít cestou proti všemu očekávání a udělal všechno naopak. Garáž neměla být méně významnou budovou, neměla klopit zrak a být nudná či světská. Naopak. Budova parkoviště měla být umělecké dílo moderní architektury právě proto, že se nemusela zatěžovat s reprezentativností ani imagí.
Garagem Comércio do Porto. Toto dílo architekta Rogéria de Azevedo, které v r. 2011 získalo statut kulturní památky, je architektonickým vzorem a symbolem modernosti Porta. Od roku 1932 byla jeho spirálovitá rampa svědkem automobilové historie tohoto portugalského města.
Parkoviště Garagem Comércio do Porto bylo slavnostně otevřeno v roce 1932. Šlo skutečně o ukázku absolutní svobody a absolutní modernosti. O ukázku toho, že automobil je tu, aby město - vlastně města - navždy změnil.
Uběhlo sto let a na automobily ve středu města se již nenahlíží tak pozitivně. Zejména soukromé vozy jsou téměř odsouzeny k zákazu jízdy po historických centrech.
Města však budou i nadále plná vozidel: autonomních, samořízených automobilů, vozů zásobování, sdílených vozidel tzv. car-sharingu, vozů hromadné dopravy, elektromobilů, elektrických motocyklů a kol, běžných kol, koloběžek a dokonce i skateboardů. Všechny tyto prostředky budou i nadále v našich městech a všechny si budou potřebovat někde odpočinout. Vlastně pokud jsou města rozhodnuta, že v jejich historických centrech bude méně soukromých vozidel, tato soukromá vozidla budou muset odpočívat v jiných prostorách.
Proto budou parkovací prostory pravděpodobně daleko potřebnější než kdy dřív. Možná bychom je neměli schovávat a měli bychom pochopit, že parkoviště také vytvářejí městskou výstavbu. A něco víc - možná je čas začít o prostředky na kolech pečovat jako o úžasné designové předměty, jimiž jsou. Můžeme zde parafrázovat Indianu Jonese: měly by být v muzeu, takže možná je potřeba přestat je schovávat a začít je ukazovat.
Marina City. Uprostřed chicagského downtownu ukazují tyto věže svá parkoviště zcela bez komplexů a tento ikonický obraz města se objevil v bezpočtu filmů.
Welbeck Street Car Park. I přes odpor mnoha Londýňanů byla tato ikona brutalistické architektury, která fungovala 30 let, v r. 2019 zbourána.
Nebylo by to poprvé, kdy architektura pochopila, že automobily mohou být předváděny jako kompoziční prvek.
Tak například jedinečné mrakodrapy Marina City v Chicagu ukazují svých čtrnáct parkovacích poschodí do exteriéru zcela svobodně, protože když je v roce 1964 Bertrand Goldberg navrhl, už tehdy věděl, že jde o velmi důležitý estetický kapitál. Věděl, že jejich zakřivené tvary a zářivě metalické barvy dokonale doplní holý beton budovy.
Dalším významným příkladem je londýnské parkoviště Welbeck Street postavené v roce 1970. Znamenalo architektonický milník, protože pojalo fasádu jako pečlivě navržený artefakt. Je jasné, že budova v ulicích uprostřed Londýna hned vedle Oxford Street je již od svého zrodu určena k tomu, aby si jí lidé prohlíželi. A zrodila se už jako hrdá součást města.
Vidíme-li však, že parkoviště budoucnosti nebudou pouhé „úschovny aut“, ale distribuční huby, platformy pro nabíjení elektromobilů, centra sdílení vozů i parkoviště pro kola, proč na ně nepohlížet jako na skutečně multidisciplinární architektonická díla? A dokonce jako na budovy, které se budou navštěvovat kvůli zážitkům?
Dánské studio JAJA vytvořilo fantastickou budovu v nové kodaňské čtvrti Nordhavn, která vzdoruje všem konvencím určeným pro běžnou budovu parkoviště. Nese název Parking House + Konditaget Lüders a kromě toho, že jde o velký, napůl průhledný blok z oceli, který vozidla nekryje, ale nechává je částečně viditelná, je to také dětské hřiště. Skvělé dětské hřiště umístěné v místě, na něž architektura často zapomíná: na střeše. Tam si děti - i dospělí - hrají a skáčou s úchvatným výhledem na zátoku Kodaně.
Jelikož evropské normy jsou při povolování budov se sdíleným užíváním, k nimž patří parkoviště, přísnější, na tento typ architektury vyhlížející do budoucnosti sází převážně Spojené státy a konkrétně město Miami. Dílo studia JAJA v Dánsku je krásným příkladem architektury parkovišť, ale existují i sofistikovanější kreace.
Parking House + Konditaget Lüders. Projekt studia JAJA Architects ApS postavený v r. 2016 oponuje tradičnímu využití parkovišť.
Na konci roku 2016 dokončil Rem Koolhaas se svým studiem OMA parkoviště ve Faena District v Miami.
Jeho budova je spolu se třemi dalšími součástí komplexu vyprojektovaného tímto holandským architektem, který souží jako galerie umění. Nejde o to, aby budova parkoviště byla esteticky spjata s ostatními domy (i když víceméně je), ale o to, že koncepčně jde o muzeum moderního umění samo o sobě. Jeho interiér nelze navštívit, pokud v něm nezaparkujete. Zaparkované vozy jsou skryté, kromě velkého otvoru, který bezostyšně ukazuje motorizované mechanismy zdvihající a vybírající vozy.
Faena Park. Toto parkoviště v Miami bylo otevřeno veřejnosti v r. 2016 a v jeho fasádě je vystaven motorizovaný mechanismus, který přes tři patra zdvihá a snižuje vozy.
1111 Lincoln Road. Nachází se uprostřed Miami Beach a vyprojektovali ho architekti Herzog a De Meuron. Konstrukce tohoto parkoviště s nejrůznějším využitím je ztvárněním tropického modernismu.
Nejzajímavějším příkladem je však pravděpodobně další miamské parkoviště-muzeum na adrese 1111 Lincoln Road.
Jde o dílo švýcarských architektů Herzoga a De Meurona, jejichž budova je zajímavá svou architekturou a atraktivní estetikou, ale jejíž hybridní plán navíc předchází nevyhnutelnému soužití s vozidly v budoucnosti. Protože v 1111 Lincoln Rd. se nenacházejí jen zaparkované vozy, ale také obchody, pop-up restaurace a svatební salony (a fotografující se svatební páry), které s automobily sdílejí tento prostor. Prostory nejsou oddělené a kryté a nikdo se za ně nestydí. Všichni chápou, tak jako Rogério de Azevedo před 90 lety v Portu, že parkoviště není třeba schovávat, ale že jsou - a musí být - nedílnou součástí našich měst.
a muzeum
Příběh od Pedra Torrijose
